Červen 2012

Báseň: Ptáci

27. června 2012 v 20:11 | Maiko Hatake |  Mai a její (pa)tvorba


Být chvíli jako pták,
létat si jenom tak.
Vidět všechno s nadhledem,
jako mi to nesvedem.

Být chvíli jako pták,
mávat křídly jenom tak.
Odletět od všech, od všeho - pryč
Neříkej, že bys to nechtěl ...

Všem problémům klíč,
jen letět si kamsi vdál.
Nevědět nic,
avšak pořád vědět, co vítr vál.

Svobodný život žít,
do neznáma odplachtit.
Žádný cíl a sen,
jen prožít další svobodný den.

Až se otevřou Nebeské brány,
chci slyšet kavky, chci slyšet vrány.
Chci mít pod sebou celý šedý svět,
však nechci se vrátit, já nechci jít zpět.

Chci chvíli být jako pták,
Létat si jenom tak...



Mai


_______________________________________


P.S. Omluvte mé psaní, neumím psát básně, na tohle opravdu nejsem. Ale měla jsem potřebu něco napsat, nom...

Hororová recenze: Orphan

6. června 2012 v 15:51 | Maiko Hatake |  "Recenze"

"To musí být těžké, milovat adoptováné dítě jako své vlastní"

Začíná to vlastně nevinně. Dobrá, zas tak nevinně to nezačíná - spíš nechutně. Do nemocnice přijíždí žena, která čeká třetí dítě. Muž jí podporuje a sestřička si ji odváží na vozíčku na sál, jenže v průběhu jízdy začíná kapat krev, hodně krve a žena se náhle probouzí na operačním sále, kde jí sestřička říká, že dítě umřelo. Nevěří svým uším a v tu ránu jí doktor povídá, že to trochu zaštípe a bere něco hodně podobné kleštím. Sestřička vytahuje dítě, které vypadá jak obvázaná mumie a s úsměvem říká něco jako "Gratulujeme, je to holčička!".

Puf. Dobrá. Je to "jen" sen, nebojte.

Manželé Colemanovi se rozhodnou pro adopci třetího dítěte, jelikož jejich malá dcerka Jessica po narození umřela. V sirotčinci narazí na malé černovlasé děvčátko, co si s andělskou tváří maluje a vypráví o lvici, co hledá rodinu. Hned si ho zamilují, vypadá přece tak sladce! (Z čehož vyplývá: Né všechno sladké je opravdu takové, jaké vypadá.)
Odvezou si malou Esther domů, kde se hned rychle zabydlí a rodiče jsou jí okouzleni i přes její záhadnou minulost.
Jenže s příchodem tajemné (a divné) Esther přichází i neshody v manželství, hádky - a vše vrcholí přibýváním mrtvých lidí.

Už od prvního pohledu se mi Esther zdála strašně divná. Ale velice divná. Už tak ze zásady v hororech nevěřím žádným černovlasým holkám, ale když začala mluvit, připadala mi jako třicetiletá ženská. (Spoiler: A ona to byla nakonec pravda!)
Nevím, co ten manželský pár k ní táhlo, byly tam hezké a sympatické holčičky, samozřejmě bylo jasné, že si vyberou tu sladkou i přesto jak je divná. Spíš než horor, čímž myslím žánr, který si většina představí jako duchařina, satan nebo zombie a vyvražďovačky, šlo o mysteriózní a hlavně psychologický horor. Lekačky byly pro normální lidi v mnoha ohledech prostě nefunkční, já se však lekám všeho, takže jsem se lekala jen když Esther procházela domem, protože s bílou pletí působila jako smrtka. Občasné natahovací scény bych pro Orphan klidně přehlédla, ale co přehlédnout nemůžu je ten zatracený výběr postav. Nemluvím o hercích, ale ty postavy! Muž své ženě za celý film nevyšel v ničem vstříc. Všechno co udělala nebo řekla, bylo buď "paranoidní" nebo například "přehnané". Jak může někdo věřit víc adoptivní divné dceři, která má očividně hodně tajemství než své vlastní ženě? Tenhle chlápek mě tam neustále štval, grhpsodjs.
Ale herce vybrali opravdu dobře, příkladem je například Esther, coby dívka zamknutá na záchodě, která chytá psychický záchvat a do všeho tříská, kope, mlátí a řve. Psychické výlevy byly zahrány dobře, né-li skvěle a důkazem je to, že jsem se tomu nesmála, ale jen napjatě čučela.

Horor s psychopatkou, který můžu jen doporučit: 90%


Mai