Srpen 2011

Lidice

11. srpna 2011 v 13:32 | Maiko Hatake |  "Recenze"

Nebrečel jsem. Nešlo to. Možná jsem se chtěl zachovat jako silný nebojácný muž. Možná to bylo tím, že ani brečet už nešlo. První krok, druhý, třetí, čtvrtý... Nastoupili jsme do řady. Poslední minuty mého života. Nacisté naproti nám nabili své zbraně. 10, 9, 8, 7...Odpočítavaly se vteřiny.
Chytil jsem se rychle mého přítele. Namířili. A pal! Kulka prolítla mou hrudí, padl jsem k zemi.
Naše prsty se rozpletly a byl konec. Konec mého života. Konec našeho života. Sbohem.

Ano, včera jsem byla na Lidicích. Odstavec výše je mnou vymyšlený. Nevím, co k němu napsat...

Úžasně zpracovaný masakr? Tak bych to mohla popsat. Začínáme vlastně koncem... nebo končíme začátkem? Mohla bych o tom přemýšlet dlouhou dobu...
Karel Roden alias Šíma se dostává do vězení za vraždu svého syna v sebeobraně.
Tam se setkává s Janem Budařem jako kasařem Petiškou a později i s Mariuszem Osmelakem co by padělatel peněz. Návštěvuje ho ve věznici hlavně jeho druhý syn.

Dva parašutisté zatím spáchají atentát na Reinharda Heydricha. Nacisté si přečtou dopis ve kterém
jeden chlapec píše dívce Aničce o tom, že se už nikdy neuvidí, protože má ženu a děti.
Nacisté to však pochopí jinak a myslí si, že našli důkaz, který potřebovali. Myslí si, že je ten kluk odbojář...ten parašutista, který spáchal atentát. Aspoň tak jsem to celé pochopila a proto mě neukamenujte za nesprávné informace. Raději mi pomožte to pochopit ještě lépe ~^_^
Nacisté přicházejí jakoby "namátkou" na kontrolu a dávají do jedné dílny (??) vysílačku. Za 14 dní přijížději zase a dělají, že tu vysílačku tam našli. A mají další "důkaz".

Najednou přijížději do Lidic vojáci. Oddělují chlapce, muže od žen a dětí.
Chlapci chodí do řad před vojáky, kde je střílejí jako zvířata. K tomu patří můj odstavec nahoře kurzívou psán. Vybírají si děti a zkoumají, jaké mají árijské rysy. Ty které mají árijských rysů nejvíc jsou potom převezeny pryč, kde z nich dělají Němce. Matky a holčičky od 16.let se dostávají do pracovních táborů. Šíma se díky odvolání dostává zpět domů. Jde sněhem, kde bývaly kdysi Lidice.
Utíká... je to šíleně smutná scéna. Potom zjišťuje, že byly vypáleny. Najednou se setkává se svou ženou a dcerou. Pročítá si dopisy, které nikdy nedošly, nakonec je předává a ti, kteří chtějí udělat něco jako Lidické muzeum je rozdávají...některé si však hodlají nechat jako památku(??).

NÁZOR: Dobrá, dobrá. Bylo to celkem složité, takže nemám ty údaje úplně přesné. Přeci jen jako jedenáctiletá holčička jsem nějaké věci nepochopila oproti mé mamince např.
Ale bylo mi to vše vysvětleno a já jsem si hezky ve filmu pobrečela. Jakmile se Lidice začaly vypalovat bylo to, jako by vypalovali můj domov. Odstřelování mužů. To byla další scéna u které mi slzy tekly a nešly zastavit. Film to byl velmi smutný, ale krásný a úžasně zpracovaný. A říkejte si, co chcete, kritici! Jsem velmi ráda, že jsem na Lidice mohla jít. Pořád mi sice vrtá hlavou proč tam byla nějaká 6-7 letá holčička o_o No nevadí. Toto je můj názor. Moc se mi Lidice líbily.
Když nakonci běžely titulky, vedle ukazovali seznam žen po celém světě, které se podle Lidic jmenovaly. Tolik, tolik, tolik žen se stejným jménem-Lidice. Krásné O_O
Jan Budař se pokusil o pár vtipných scén avšak já jsem se prostě nezasmála. Určitě né proto, že nebylo čemu, ale já se nezasmála kvůli tomu, že mi v tu chvíli prostě nebylo do smíchu.

Tečka. Bodka. Určitě se na tento film běžte kouknout. Je to nevšední zážitek!
Sayounara-Maiko-chan, která hodlá svou holčičku pojmenovat Lidice.


Čínské sušenky štěstí ^^

3. srpna 2011 v 14:07 | Maiko Hatake |  Japonsko a vše kolem

Zdravím, zdravím, zdravím!

Právě teď asi horlivě tančím na tanečním táboře :D
A toto je přednastavený článek, takže Vám bohužel odpovím na komentáře, jak přijedu z tábora.
Dne 30.7.2011 jsem dělala další Japonskou sladkost-sušenky štěstí. Teda...Říká se, čínské sušenky štěstí, ale musím to strčit do sekce o Japonsku, takže tak xD Vezmu to i s "receptem" ..tedy jak jsme to dělali :D


Ghuah... Ingredience skoro připraveny ^^
40g másla, 60g moučkového cukru a polohrubé mouky, 3 bílky a špetka soli.

Vážíme máslo, děti ^^ Navážíme si 40g :3


Rozpouštění másla, děti ^^ A rozpustíme máslo :D


Potom ušleháme 3 bílky do něčeho takového :D !NESMÍ TO BÝT SNÍH! ^^ Dáme do misky...

Přidáme moučkový cukr, špetku soli a opatrně vmícháme rozpuštěné máslo s moukou. Nebo to vemete obráceně...Asi se nic nestane :D Potom mícháme, aby nebyly hrudky...to znáte, nep? ^^


Vystřihneme si 3 kolečka z pečícího papíru a průměru 8cm. My měli 8cm a 8mm, ale nějak to nevadilo ^^


Zde fotka přáníčka ^^ Přáníčka skládáme !DO HARMONIKY! *moc se jí líbí ty vykřičníky*



Těsto se dá na kolečka a uhladí, aby z těsta byla kulatá ploška :D


Potom strčíme do trouby, kterou si předehřejeme na !180 *C! *neumí kolečko nahoře*


Pečeme asi 5 minut a až okraje lehce zhnědnou-vytáhneme. My jsme museli péct aspoň 10min...pořád to nějak nehnědlo ^^


Horkou sušenku přeložíme na půl..a tady je ten problém. Udělali jsme vše podle receptu, ale sušenky se nám po přeložení trhaly =_=


Tady vidíte, jak se to úžasně potrhalo. I přáníčko šlo vidět! Kdyby z té správné strany, ale ono šlo vidět z té, kde viděno být nemělo!


A zde je nejlepší sušenka štěstí ^^ Přáníčko sice vylézá, ale ze správné strany a je sice potrhaná, ale málo a dá se dobře ohýbat...takže jsem udělala i správný tvar ^^


Tady malá fotka pro pobavení :D


A tady už všechny sušenky štěstí ^^

Tak se mějte moc hezky a doufám, že se Vám sušenky povedou lépe než nám, ale...

I KDYŽ JSOU POTRHANÉ, TAK TĚSTO JE NAPROSTO MŇAAAMOOZNÍÍ! *_*