Anime recenze: Shiki

24. prosince 2012 v 12:25 | Maiko Hatake |  "Recenze"
Hoja. ^^

Takže když už jsem dokoukala to Shiki, napadlo mě, že udělám? Uděláám? Recenzi. ^^
 

Hororová recenze: Kazatel smrti

21. října 2012 v 11:02 | Maiko Hatake |  "Recenze"

Přichází ten velevážený okamžik, na který jste určitě všichni čekali!
Yeah.
Jsem tu totiž s další recenzí...(Dá-li se tomu tak říkat.)

A jak název článku vypovídá, je to recenze na horor jménem? Kazatel Smrti.


Děj (možná trochu spoilu?): Mladá dívka jménem Elisabeth se snaží utéct před hrůznou smrtí jejího dvouročního syna. Předpokládá, že se prostě rozjede a od minulosti uteče - Její trasou je...Západ. Jenže když projíždí vcelku malebně vypadající vesničkou jménem Hope, porouchá se jí auto se složitou součástkou a než tu přivezou, musí Lis čekat do rána. Žádný cíl cesty, tak co by na tom čekání bylo špatné? V místním podniku, ve kterém si všichni dávají snídaně, svačiny, obědy, ale nejsem si tak jistá, jak bych tomu měla říkat... Prostě tam, kde se dá najíst, se Lis vydá. Všichni z vesnice na ni podivně zírají, jako by snad přišel president U.S.A do hospody. Tam se setkává s blonďatou reportérkou (Oh, její zpodobnění máte nahoře. ^^"), která se s Lis samozřejmě hned seznámí a vypráví jí o svém cíli cesty. Je to focení staré farmy v Hope. Jó, na tom by nebylo nic špatného, kdyby na té farmě neumřel zdejší kazatel. Kazatel, který měl za to, že všechny vrány v Hope jim způsobují nedostatek obilnin, a proto je musí všechny zabít. K tomuto odhánění používal městské hříšníky, které přibil na kříž jako Ježíše s tím rozdílem, že Ježíšovu hlavu podle všeho neobalovali do pytlích se slámou, aby připomínal strašáka do zelí. Říká se dokonce, že ve vránách z okolí jsou stále duše hříšníků... *tajemný hlas*
No, a ten ďábelský náboženský fanatik byl nakonec taktéž přibit a dokonce se tvrdí, že v místě, kde ten kříž stojí, nic neroste. Tak tam se nadšená reportérka rozhodne jet a Lis? Proč ta by taky nejela, že jo? Nemá nic na práci a to že někde umřela spousta lidí, to je naprosto cájk... (Né, vážně, asi bych tam taky jela. xD)
Dostávají se na zdejší farmu, kterou ovšem osídlila velká spousta vran. Když vstoupí dovnitř, křik ptáků utichá. Celé to tam projdou, blondýna vše fotí a když vyjdou ven, zčistajasna ukřižovaný kazatel napadne Lis, která uteče a blondýna, která to nedá, je ukřižována. Lis se běží vyděšeně domáhat pomoci zdejších obyvatel, Kukuřičňák Ukřižovaný za ní furt ťape (s vidlemi), jen nikdo se jí moc pomáhat nechystá. Je totiž prý vyvolená a musí splodit s místním knězem dítě, do jehož těla se Kukuřičňák...přesune a bude moci zase žít. Božínku.

Osobní zhodnocení: Tak jo! Doteď nevím, jestli jsem se celou dobu koukala na směšnou hororovou komedii/parodii nebo jestli to tvůrci opravdu mysleli vážně. (A já vážně doufám, že né.) Už od začátku bylo jasné, co se v další hodině bude dít.
Nemůžu tomuto pokusu o horror upírat, že jsem se párkrát i lekla. No...párkrát... Když mrtvá vrána narazila hlasitě na sklo domu a krev se rozprskla, lekla jsem se jak sviňa. 'Se lekám všeho. Zbytek Kazatele už byla zívačka, při které jsem koukala na hodiny: "Kdy už to jako skončí?". Jen jednou jsem se fakt bála a to jen vědomí, že Kukuřičňák tam někde je a já nechci lekačku. Jo, a stejně jsem se nelekla. Scéna *nečtitojestlisenatohlefaktchcešpodívat* při které se Lis měla milovat s knězem a splodit dítě, přičemž ho místo toho udusila, byla pro mě strašně "facepalmová", protože jsem na ni křičela, jak táta na naše fotbalisty, když zas prohrávají, a to: "Ježiši, tak trochu hekám, tamti tam za chvíli vtrhnou, protože je velké ticho! To nemůžeš aspoň předstírat vzdychání, když se snažíš zdrhnout?! Amatérko..." *nejspíškoncespoileru*
Já nevím...Fakt netuším, co si o tom mám myslet. Kdo se chce dívat na tento "horor", měl by vypnout mozek a nic valného neočekávat, protože za celé..skoro dvě hodiny se leknete a budete bát maximálně jednou a to hodně krátce.
A otřesné efekty, tomu na "strašidelnosti" moc nepřidávali. *spoil?* Konečné napadení farmářů vránami..*nehehe* vypadalo spíš jako z nějaké fantasy hry. 'Chjo.

Podruhé to už radši vidět nechci.

4/10


Mai


Ti poslední - 2. kapitola

14. září 2012 v 13:54 | Maiko Hatake |  Ti poslední - Kapitolovka
Čest práci, soudruzi,

tak se vracím s další kapitolou mé zombie povídky a ještě jedním vzkazem: Konii? Doufám, že je to už poslední změna blogu!
Vzkaz byl předložen a teď k povídce - Doufám, že se Vám bude líbit, i když to je relativně blbá tužba, vzhledem k tématu, no...ale neva.

Dobrou chuť;
 


1. kapitola

28. srpna 2012 v 22:23 | Maiko |  Ti poslední - Kapitolovka
Mí milovaní,
tak jsem seděla ráno na zadku u počítače, tlačila do sebe další housku s marmeládou a říkala si, že bych měla něco napsat. A pak mě to trklo a múza přišla zcela nečekaně, už po třetí housce. Takže tu máte novou kapitolovku, kterou opravdu mohu považovat za kapitolovku, jelikož mám tolik nápadů, že Vás tím jsem schopná udávit, nyahahaha.

Povídka Ti poslední vypráví o dvou patnáctiletých přátelích, jejichž jméno nebudu zatím prozrazovat, časem se odhalí. New York je nakažen strašlivým virem, který způsobuje ztrátu sebekontroly a neukojitelnou touhu po mase...lidském mase. Celé tohle zombie tažení započal blbý hamburger v McDonaldu (Proto tam nechodím, vážení!) a jediný, kdo zatím přežil jsou tito dva, ačkoliv oni sami nechápou jak to dokázali. Jejich cílem je nepřijít o život a najít aspoň jedno "suché" útočiště. Podaří se jim to?

Doufám, že mé samotné se to podařilo napsat tak, aby se Vám to aspoň trochu líbilo. Budu ráda za každé kladné i záporné reakce, kritiku, pochvaly - za jakkékoliv vyjádření.

Přeji hezké čtení >:3

Mai

(Pro ty pomalejší: Dejte "Celý článek")



Hororová recenze: Půlnoční vlak

5. srpna 2012 v 18:07 | Maiko Hatake |  "Recenze"

Tak jsem se v Chorvatsku nudila, až jsem se šestkrát podívala na Zombieland, dvakrát na Kruh osmi a dvakrát i na Půlnoční vlak. Tak tu máte teda recenzi...

Obecně bych tento film nazvala: "Jak posrat horor za deset minut." ... Ale to bych se dostala už ke konci - My pojedeme od začátku.

Děj: Celé se to točí kolem mladého fotografa, který slídí po městě a hledá příležitost na skvělé fotky. V nočních toulkách někdy okolo druhé ráno uvidí partičku výtržníků, kteří se rozhodnou něco ukrást. Začne je sledovat, aby splašil dobré fotografie. Dostává se do stanice metra, ve které si mladíci vyhlídnou svou oběť - japonskou modelku, kterou začnou osahávat a vyhrožovat nožem, aby necekla. Zoufale prosí o puštění, ale ti týpci si furt melou tu svou. V tom spatří modelka našeho fotográfka a ten fotografuje týpky o 106. Hlavní kápo se za ním vydá, vypadá to, že mu dá pěkně do držky, ale najednou se hlavní hrdina ozve. "Už jsi byl někdy filmovou hvězdou?" a ukáže na kameru, která celou dobu ty maníky snímá. Prostě a dobře: Vše se obrací v časy dobré a Japonka usedá do posledního vlaku. A od té doby jí už nikdo neviděl. Hrdina odnáší fotky na policii, ale nikdo mu tam nevěří. Mezitím přichází více a více ztracených lidí, kteří usedli do půlnočního vlaku. Abych to uvedla na pravou míru, musíme se přesunout od hlavního hrdiny do posledního vlaku, který jezdí. Usedá do něj Mahagony. Muž ve smokingu s kufříkem v ruce, trochu připomíná Foresta. Kdo však asi tuší, že v kufříku skrývá vražedné nástroje? Vlak zrychluje, přejíždí stanici, oběti se začínají bát, Mahagony se k nim zezadu přiblíží a ... pic ho? Fotograf jednoho dne "našeho zabijáka" spatří a od té doby ho sleduje. Začne ho sledovat dokonce i do práce, kde zjistí, že je to řezník. Zjišťuje, že ten divný ve smokingu může mít v těch podivných úmrtích prsty...
A v tom začíná jít o život.

Osobní zhodnocení: Zezačátku jsem se jen tupě smála a celý můj obličej skrýval jedno velké "Wow!". Parádně morbidní, opravdu. Jestli máte chuť se na tento horor kouknout, ale nezkousnete pohled na krev, tak radši nasedněte na první vlak a odjeďte (Samozřejmě nezkoušejte žádné noční!). Otaku si pamatují jistě na mučící scény z Higurashi, ve kterých se trhaly nehty. Můžu Vám jen říct, že jestli Vám trhání nehtů v Higu připadalo hnusné, tak tohle... je supermezigalaktickyhustodémonskykrutopřísná "mňamka". Všechny mrtvoly zabiják "očistí", ostříhá vlasy, vytrhá nehty, jazyky a nakonec jim propíchne nohy a jsou pověšené ve vagonu vlaku, co nosí smrt. Není to jen tloukání do hlavy - V tomto filmu se dloubou oči, trhá srdce z těla a odděluje tělo od hlavy. Když jde o morbiditu, bylo to famózní. A nebyl to jen horor hodný plusů za scény s krví, celé to působilo tajemně, strašidelně jen tou atmosférou, se kterou si dobře pohrávali. Ale opravdu, opravdu mě zklamali koncem. !Spoiler! Vlak dojede do poslední stanice po úporném boji Mahagonyho s fotílkem. Mahagony samozřejmě ještě párkrát vstane, i když má v sobě ran, že je asi skrytý Chuck Norris, že to vydržel tak dlouho. Přichází monstra, která žerou těla. Ano, kdyby se jim nedonášela těla, vstoupily by příšery do ulic. Tímto se udržuje jistý řád nebo jak tomu říct. No prosím, čekala jsem něco jako, že se to maso zpracuje do lidského jídla nebo tam bude nějaký sklad... a oni tam zase strčí nějaké blbé hladové příšery. Ach jo. =.= !Překvapivěkonecspoileru! Když vyjmeme ten hloupý konec, do poslední půl hodiny je to dobrý horor, který bych doporučila dál. Tímto ho také doporučuji, ale s výstrahou, že ten konec prostě musíte oželet.
Postavy byly celkem fajn. Fotograf jen do všeho strkal nos a nenechal se zastrašit. Já být jím, tak už dávno prchám pryč a nesleduji toho divného chlapa v kvádru. Nikdy. Jeho přítelkyně se projevila, se projevila... vlastně se pro mě moc neprojevila, nom.
Rozhodně bych vyšvihla fantastický herecký výkon pana Vinnia Jonese, který hraje ústředního zabijáka a prostě mu nejde nevěřit, že kdybyste ho potkali, tak Vás flákne paličkou na maso do zátylku.
Až se budete nudit a budete mít chuť na trochu více krve, zkuste to.

8/10

Rudy: Hlášky I.

14. července 2012 v 19:29 | Maiko Hatake |  Rudy Wade (alias "spamovací rubrika")
Aloha,

rozhodla jsem se, že bych mohla udělat něco jako seznam hlášek, které ze svých úst Rudy Wade z Misfits kdy vyklopil. Nenapadlo mě nic jiného, než si to zapsat celé na blog, třeba to i někdo využije... Jestli existuje někdo jako já, který hledá všude po google nějaké zapsané hlášky. Co si člověk sám neudělá, taky nemá, nom, tak to teď konečně sepíšu.

A celá tahle rubrika vlastně bude pro mou spamovací potřebu, nebo jak to říci, protože nechci Rudym zahlcovat "normální" články, hlavně když všechny obrázky a tak nejsou autorské, že ano. ^^"
Pokusila jsem se to vše napsat v češtině, ale některé hlášky prostě nejlépe zní anglicky, tak je nechci překládat...
Snad to teda nebude vadit a UPOZORNĚNÍ PRO TY, KTERÝM VADÍ MNOHO SPROSTÝCH SLOV. NEČTĚTE TO, PROTOŽE MISFITS JE SERIÁL PLNÝ ÚCHYLÁREN A NADÁVEK, TAKŽE MÁTE-LI PROBLÉM, NEMUSÍTE TO ČÍST. =.="

3x6:
Kelly: *otočí se na Alishu v depce* Nechtěla bys u mě dneska přespat? Hn?
Alisha: *přikývne*
Rudy: *přikluše tam a obejme je s perverzním úsměvem* Co kdybychom u Tebe přespali...všichni tři?

Rudy: *na vězeňského dozorce, který chce, aby měl otevřené dveře na záchod* Tak ty se rád koukáš, co?
Dozorce: ...
Rudy: No tak to máš pech, chlape, protože já potřebuju srát.
Dozorce: *rychle zavře dveře*

Rudy: Sssh... BINGO! It´s a fucking ice-cream man!

Rudy: *přiběhne v "intimní chvilce"* Zmrzlina, povídám, zmrzlina! Co si dáte? Prachy vůbec neřešte, to vyřídíme potom.
Kelly: Vy-pa-dni.
Rudy: Až nebudeš mít zmrzku a já si budu lízat, budeš toho litovat. Nic mít nebudeš. Nic mít nebudeš!

Curtis: *volá, je v ženském těle a zjistil, že otěhotněl* Ošukal jsi mě?
Rudy: Cože?!
Curtis: Tenkrát v šatně, jak jsem byl holkou.
Rudy: Né, jen jsem si líznul.
Curtis: Tak proč jsem těhotnej?!
Rudy: Ty jsi těhotnej?! Kámo, fakt gratuluju! *otočí se na Simona* Náš Curtis otěhotněl!
Simon: OOO.OOO ??
Rudy: *zpět k telefonu* Úplně z toho oněměl. Fakt ti to přejeme!


Rudy: *bere mikrofon, jde na pódium na párty a vysvětluje, proč tenkrát utekl od holky, hned co se s ním vyspala*
Možná, možná že se bojím. Bojím se, že když mě poznáte ... Když nebudu nachcanej a nebudu jančit jak kokot. Budete si myslet, že jsem nula. Píčus s prořízlou hubou a..nechtěl jsem bejt zlej. Nechtěl jsem nikomu ublížit, pardon.

Rudy: *na Curtise* If you´ve nothing constructive to say, then please man, shut the fuck up.

Simon: It came off.
Rudy: What came off?
Simon: Your cock -
Rudy: My cock came off?!!
Simon: Yes... Then someone stood on it.
Rudy: *hysterický záchvat, neidentifikovatelné zvuky*
Rudy: Do not want to live without my cock.





A příští díl bude zas z jiného seriálového dílu z třetí řady. :3

Mai

Báseň: Ptáci

27. června 2012 v 20:11 | Maiko Hatake |  Mai a její (pa)tvorba


Být chvíli jako pták,
létat si jenom tak.
Vidět všechno s nadhledem,
jako mi to nesvedem.

Být chvíli jako pták,
mávat křídly jenom tak.
Odletět od všech, od všeho - pryč
Neříkej, že bys to nechtěl ...

Všem problémům klíč,
jen letět si kamsi vdál.
Nevědět nic,
avšak pořád vědět, co vítr vál.

Svobodný život žít,
do neznáma odplachtit.
Žádný cíl a sen,
jen prožít další svobodný den.

Až se otevřou Nebeské brány,
chci slyšet kavky, chci slyšet vrány.
Chci mít pod sebou celý šedý svět,
však nechci se vrátit, já nechci jít zpět.

Chci chvíli být jako pták,
Létat si jenom tak...



Mai


_______________________________________


P.S. Omluvte mé psaní, neumím psát básně, na tohle opravdu nejsem. Ale měla jsem potřebu něco napsat, nom...

Hororová recenze: Orphan

6. června 2012 v 15:51 | Maiko Hatake |  "Recenze"

"To musí být těžké, milovat adoptováné dítě jako své vlastní"

Začíná to vlastně nevinně. Dobrá, zas tak nevinně to nezačíná - spíš nechutně. Do nemocnice přijíždí žena, která čeká třetí dítě. Muž jí podporuje a sestřička si ji odváží na vozíčku na sál, jenže v průběhu jízdy začíná kapat krev, hodně krve a žena se náhle probouzí na operačním sále, kde jí sestřička říká, že dítě umřelo. Nevěří svým uším a v tu ránu jí doktor povídá, že to trochu zaštípe a bere něco hodně podobné kleštím. Sestřička vytahuje dítě, které vypadá jak obvázaná mumie a s úsměvem říká něco jako "Gratulujeme, je to holčička!".

Puf. Dobrá. Je to "jen" sen, nebojte.

Manželé Colemanovi se rozhodnou pro adopci třetího dítěte, jelikož jejich malá dcerka Jessica po narození umřela. V sirotčinci narazí na malé černovlasé děvčátko, co si s andělskou tváří maluje a vypráví o lvici, co hledá rodinu. Hned si ho zamilují, vypadá přece tak sladce! (Z čehož vyplývá: Né všechno sladké je opravdu takové, jaké vypadá.)
Odvezou si malou Esther domů, kde se hned rychle zabydlí a rodiče jsou jí okouzleni i přes její záhadnou minulost.
Jenže s příchodem tajemné (a divné) Esther přichází i neshody v manželství, hádky - a vše vrcholí přibýváním mrtvých lidí.

Už od prvního pohledu se mi Esther zdála strašně divná. Ale velice divná. Už tak ze zásady v hororech nevěřím žádným černovlasým holkám, ale když začala mluvit, připadala mi jako třicetiletá ženská. (Spoiler: A ona to byla nakonec pravda!)
Nevím, co ten manželský pár k ní táhlo, byly tam hezké a sympatické holčičky, samozřejmě bylo jasné, že si vyberou tu sladkou i přesto jak je divná. Spíš než horor, čímž myslím žánr, který si většina představí jako duchařina, satan nebo zombie a vyvražďovačky, šlo o mysteriózní a hlavně psychologický horor. Lekačky byly pro normální lidi v mnoha ohledech prostě nefunkční, já se však lekám všeho, takže jsem se lekala jen když Esther procházela domem, protože s bílou pletí působila jako smrtka. Občasné natahovací scény bych pro Orphan klidně přehlédla, ale co přehlédnout nemůžu je ten zatracený výběr postav. Nemluvím o hercích, ale ty postavy! Muž své ženě za celý film nevyšel v ničem vstříc. Všechno co udělala nebo řekla, bylo buď "paranoidní" nebo například "přehnané". Jak může někdo věřit víc adoptivní divné dceři, která má očividně hodně tajemství než své vlastní ženě? Tenhle chlápek mě tam neustále štval, grhpsodjs.
Ale herce vybrali opravdu dobře, příkladem je například Esther, coby dívka zamknutá na záchodě, která chytá psychický záchvat a do všeho tříská, kope, mlátí a řve. Psychické výlevy byly zahrány dobře, né-li skvěle a důkazem je to, že jsem se tomu nesmála, ale jen napjatě čučela.

Horor s psychopatkou, který můžu jen doporučit: 90%


Mai









Mých top 10 openingů

26. května 2012 v 12:29 | Maiko Hatake |  Japonsko a vše kolem
Konnichiwa.

Tak mě napadlo, že bych mohla udělat žebříček svých nejoblíbenějších openingů, jelikož jsem si už v hlavě dělala i žebříček svých nejoblíbenějších párování, tak proč né i opening, že ano?... ^^"
Nějak mám teď potřebu mít vše přesně nalinkované v seznamech. Openingy, anime, páry, dokonce i své sny a cíle. A prý jsem sangivnik, což nevím, jestli se mám radovat nebo spíš brečet, ale asi budu brečet, protože jsem vždycky chtěla být flegmouš. No nic, to už je dost mimo téma, děcka.

10


Já si prostě nemůžu pomoct, Jigoku Shoujo mě jako anime celkem zklamalo, protože to bylo opravdu furt to samé a pomalu - dobrá, spíš rychle - mě to začalo nudit. To ovšem neubírá openingu na jeho kráse. V jeden čas jsem ho poslouchala každou chvíli, bylo to pro mě děsně uklidňující.

9

THREE
TWO
ONE!! :"DD


Tenhle opening mě v Narutovi hodně poznamenal! Nejdřív se mi strašně nelíbil a přetáčela jsem ho a za pár dní už jsem při něm jen trsala. Když ono je to tak návykové... ^^""

8



Matko Boží. Já jsem fakt retard. :"D
Když tenhle opening se tak krásně hodí ke "svému" anime. Je návykový, vtipný a k-kawaii... ^^" *chtěla se vyvarovat tomu slovu*
Protože prostě - Gurugu mawaaruuu, gurugu mawaaruu, gurugu mawaaruu... ^^""

7


We areee fiightiiiiing dreaameeerss!!!

Teď si připadám fakt blbě, ale v tomhle openingu jsou prostě všechny moje srdceryvné vzpomínky! Jak jsem běhala s čelenkou Konohy na čele, s dřevěným kunaiem a shurikenem, který jsem se pořád snažila zapíchnout do našich dveří od garáže. Jak jsem učila svou sestřenku jako největší sensei a učila jsem ji techniky a jak správně skočit, aby ji nikdo neslyšel. *né že by to sama uměla* T.T Omfg! I ty vzpomínky!

6


Dlouho jsem přemýšlela, jestli na šesté místo dát Umineko nebo Higurashi. Nakonec jsem si vybrala Umineko. Opening krásně podtrhuje anime a nejvíc jsem se zamilovala do italského začátku. Ta atmosféra a zpěvaččin hlas. Prostě slast, ale na sestřičku Higu to u mě nemá. ^^"

5

Á! DOSTÁVÁME SE KE SLAVNÉ PĚTICI!


A tady není nic jiného, než Higurashi. Naprosto strhující anime, u kterého jsem se fakt bála. Nejradši bych ho pustila všem, co říkají, že anime jsou pohádky. Miss mi říkala, že jsem divná, no jo, když mě fakt bavilo koukat na to, jak se vzájemně všichni vraždí. ^^ Strach, paranoia, psycho, krev, aaaaw = SLAST!! *.* A opening to všechno náramně podtrhuje. Celé to psycho založené na paranoie, aw. A ještě jedno. Když se opening pustí pozadu, je tam slyšet něco jako "Nemůžeš uniknout.", jednou jsem si to takhle pustila a myslela jsem, že neusnu, protože... je to fakt psycho, děsně psycho.

4


To bych ani nebyla já, kdybych sem k psycho openingu nedala i něco roztomilého, milého a pozitivního, eto. ^^"
K-On! si mě dostal hned prvním dílem, kdy jsem se naprosto ztotožnila s hlavní aktérkou Yui, která je nešikovná, trhlá, miluje jídlo a roztomilé věci. Vždycky, když jsem tenhle opening slyšela, roztrsala jsem se. Nehorázně super op. *.*
*už teď trsá*



3 !!


MIRAI NIKKI! Musím na to kouknout! Prostě ten opening - ten... - ten-ten-ten!
Ten opening je prostě nářez!
"Saaa, ajn cvaj draaj..." Asi se ho naučím zpaměti, aaw. Třetí místo a totálně nevím, co k tomu víc psát. Prostě nářez.

2

Present day.
Present time.
HAHAHAHA!

Jop, tak z tohohle jsem měla nachcáno. ^^" Opening je strašně krásný, lehký, jako načechraný polštářek. Jako leký jarní vánek. Krásně vystihuje anime a má úžasnou atmosféru. Prostě geniální, eto... ^^" *moc neví, co k těm openingům už psát*

1!! MUHAAHAHA!

Co jiného od Maiko čekat, ano... Tenhle opening miluji. Strašně moc. Je dokonalý. Textově se úžasně hodí k Higashi, což je také moje nejoblíbenější anime a Oasis mám moc ráda. Opravdu dokonalost, tenhle opening jsem si vychutnávala díky kamarádce Herr už daleko předtím, než jsem viděla anime. Falling Down. ♥

Useznamovaná Maiko

Manga pod lupou: Labyrint

15. března 2012 v 13:01 | Maiko Hatake |  "Recenze"
Zdravíčko!
Tak přicházím s něčím novým! Rozhodla jsem se rozjet "projekt", který nese název - Manga pod lupou.
Čekejte recenze mang mnou přečtených, které mě něčím zaujaly, možná spíš odradily...

A v první díl začneme stylově s mangou Labyrint od Suou Kózuki.

"Kdykoliv se můžete propadnout do labyrintu iluzí a skutečností. Vy sami posuďte, co je pravda a co pouhá iluze.
Čeká vás šest příběhů hrdinů ztracených v hrůzostrašném labyrintu!! Jen na vás záleží, jaký prožijí život...

Pro příznivce série Temné metro."

Já jako velká milovnice hororů (A to i když u některých ležím pod peřinou a koukám jen škvírkou mezi prsty) a velká milovnice mangy jsem po Labyrintu hned chňapla. Bohužel jsem asi očekávala víc...
Manga se skládá z šesti příběhů. Nechtěla bych Vám tu spoilerovat, říci toho moc, připadám si blbě, takže to jen trošku projedu...^^"

Labyrint 001 - Půjčovna představ: Jak by vám asi bylo, kdybyste v jisté "Půjčovně představ" našli hromadu kazet s představami cizího člověka, ve kterých byste figurovali vy? Strašně, co? Mladičké dívce jménem Asuko se přesně tohle stane...

Labyrint 002 - Královna a zázračný lék: Školní lékařka už není, "co bývala". Na tváři se jí začínají dělat vrásky a žáci už ji neobskakují. Vše se změní, když jí prodavačka v lékárně prodá lék na omlazení, který měl být stažen z prodeje, kvůli nežádoucím účinkům. Touha po mládí ošetřovatelku natolik pohltí, že si dá víc léků, než by měla. A co potom, když Vaše mládnutí nechce zastavit? ...

Labyrint 003 - Lhářka a zákaznická karta: Dívka Wakano pořád lže. Neustále si něco vymýšlí, ale pořád jí to prochází. Vše vyvrcholí, když si přivlastní cizí peněženku, ve které najde jistou zákaznickou kartu. Každá její lež odečítá jeden bod z karty. Co se stane, až dosáhne jistého počtu lží? ...

Labyrint 004 - Navigace životem: Mladý student Watari se pořád nemůže rozhodnout. Takhle nerozhodného člověka jste snad jakživ neviděli. Jednoho dne mu však přijde balíček s naprosto kawaii plyšáčkem jménem Navi, který mu prý má pomáhat v rozhodování. Vždy, když mu Navi poradí, rozhodne se rychle a správně. Watariho to ale přestává bavit a Naviho jednou neposlechne...

Labyrint 005 - Paměťové naušnice: Existují naušnice, které si nasadíte a vše, co se stane se Vám na ně ukládá. Proto jméno "paměťové naušnice". Teenageři chtějí nové a nové modely. Ukládají, přenášejí si své vzpomínky ke kamarádům. Tyto naušnice ale nejspíš nejsou zas tak bezpečné...

Labyrint 006 - Banka neštěstí: Mladík Kóto má zase strašnou smůlu. Nikdy se mu nic nedaří a to se může snažit jak chce. Jak mu asi pomůže banka, která Vám zaručuje naprosté štěstí? Ono to má ale háček...Štěstí se nedá objednat na celý život a i po dvaceti letech přichází "splátky"...

Boaha, to bylo těžký. Asi o tomhle jsou všechny příběhy v manze. Vymyšlené jsou velmi dobře, hned jsem je chtěla přečíst, ale něco tomu prostě chybí. Labyrint není manga u které by se prolívaly litry krve ani manga, kde si koušete po dobu čtení nehty a bojíte se vyjít z domu. Také to též není naprostá zívačka plná klišé. Možná jsem prostě jen čekala hororovější, uznejme, ten nápis na zadní stránce byl přímo neodolatelný a jen ten mi naháněl husí kůži.
U 3. povídky jsem se tedy bála víc, než u jiných, protože já sama umím lhát a musím říci, že lžu dost. Asi bych s tím fakt měla přestat...
Je to něco mezi, takže takový zlatý střed. (I když je pravda, že je to možná dobře, Mai když se bojí, to..ehm..)

Labyrint je naopak naprosto úžasně nakreslen. Taková ta moc příjemná kresba, sympatická. Autorka skvěle podtrhla mimiku jednotlivých postav a když už tam šlo o hororové představy, připadala jsem si jako u Higurashi. Kresbu bych hodnotila velice kladně.

Celá manga je pěkná, ale příběhů je navíc také celkem moc. Možná taky tím byly méně hororové. Jeden příběh by vydal na celou mangu!

Hodnotila bych spíš kladně, ale...

7/10 :3

Kam dál